Hřebík v noze
Hřebík v noze.
Možná to zní neuvěřitelně, ale mnoho lidí, které každý den potkáváte, chodí s hřebíky v nohou. Ne nejde o nějakou masochistickou úchylku. Jde o daň za to, že nosíme špatné boty. Že to musí bolet? To si pište! Někteří lidé kvůli bolesti nejsou schopni ani chodit. Určitě to můžou potvrdit ti z vás, kteří tuto situaci okusili na vlastní kůži.
Abych věc trochu osvětlila, jde o kuří oka. Přeložíme li význam latinského termínu CLAVUS, znamená v českém překladu „hřebík“. Myslím, že v tomto případě jde o velmi adekvátní vyjádření podstaty tohoto kožního defektu. Clavus může způsobovat velké nepříjemnosti. Proto si dovolím dát několik rad, jak se vzniku této hluboké formy vyhnout. Případně co dělat, když už se nám něco takového vytvoří.
Důvodem vzniku bývají často boty, které nás v určitých oblastech utlačují. Shrnuté ponožky, špatně zpracovaný šev boty, zrníčko písku a podobně. Z toho jasně vyplývá, že nejlepší prevencí je zakoupení kvalitních, kožených bot. K tomu patří také komplexní péče a celá problematika obouvání. Nefyziologický tlak se nejčastěji vytváří v oblastech, kde jsou měkké tkáně podložené kostními výběžky, hlavičkami kloubních spojení a podobně. Organizmus se snaží věc vyřešit ochrannou reakcí. Vytvoří keratinový hřebík, který dává jasný signál, že bychom měli tento útlak řešit. Bohužel tato reakce někdy přináší ještě větší komplikace. Kuří oko často proniká až na hranici okostice. Útvar atakuje nervová zakončení a při došlapu nohy, způsobuje výraznou bolest. Nejzákladnějším pravidlem, je zjistit a odstranit příčinu. Často jsem svým klientům navrhovala boty vyhodit.
Bylo to hlavně v případech, kdy celková koncepce, ergonomie, či materiál byly jasným viníkem vzniku defektu. Pokud se podíváme na anatomickou strukturu kuřího oka, jde o kuželovitý útvar, který je tvořen dvěma soustřednými vrstvami keratinu. Vnitřní je tvrdší, vytvářející dorzální čep. Vlivem velké hustoty keratinu má tento čep tmavší šedohnědé zabarvení. Tvrdé jádro je obaleno měkkou vrstvou keratinu tzv. intermediálním obalem. Zabarvení je výrazně světlejší. Celkový obraz nám opravdu připomíná kuří oko. Spojení mezi intermediální a dorzální vrstvou je velmi kompaktní. Tyto vrstvy nelze samostatně oddělit. Povrch celého kuřího oka je však ohraničen tenkou vrstvičkou (blankou), která není s okolními tkáněmi pevně srostlá. Právě tato okolnost nám umožní za jistých okolností odstranit kuří oko bez porušení okolních tkání.
Od samého vzniku pedikúry patří odstraňování kuřích ok, ke každodenní praxi generací pedikérek. Spektrum možností jak s nimi bojovat je velmi široké. Jednou z možností jsou tzv. lidovky. Aplikace česneku, propolisu, pepře, slivovicových zábalů, křene, kapání rozpáleného omastku a kdoví co ještě. Obecně se lidových receptů nezříkám a netvrdím, že jde vždy o nesmysl. V minulosti to byla logická cesta lidí, kterým byla odborná medicína nedostupná.
Dalším stupněm jak s kuřím okem bojovat je tzv. lékárenská domácí léčba. K takovým prostředkům patří celá řada změkčovadel, náplastí a podobně. Co se týče účinnosti, je to podobné, jako s lidovkami. Také to někdy pomůže. Jsou zde však jisté okolnosti, které v kontextu s jiným onemocněním nohy, může přinést problém. Naleptání kůže může být kontraproduktivní např. pro diabetika, psoriatika, nebo člověka užívajícího prostředky k ředění krve. Nejrychlejší a nejúčinnější cestou je zásah dobré pedikérky. Samozřejmě i zde existuje spektrum různé kvality, stejně tak, jak je tomu u všech ostatních lidských činností. Základem pro úspěšnost je přísun správných informací. Například zcela bezpečně odlišit Clavus od infekční bradavice. Jsou pedikérky, které kuří oka odstraňují zcela spolehlivě, vždy již při prvním zákroku. Některým se to tak zcela nedaří. Tato účinnost je závislá pouze na dvou okolnostech. Jde samozřejmě o kvalitu školení a individuální šikovnost. Velmi důležitou informací je dokonalá anatomická znalost Clavus. Pak lze již mnoho logických okolností odvodit. Například fakt, že kuželový útvar nelze úspěšně odstranit válcovitou ani kulatou frézkou. Úspěšností myslím trvalé odstranění. Je jasné, že pokud bychom zasunuli válec do kužele, tak se nedostaneme až na dno. Pokud však neodstraníme i velmi tenkou část, tak se kuří oko stále opakuje. Pokud bychom se chtěli válcovou frézkou dostat až do oblasti velmi úzké části kuřího oka, museli bychom proniknout velmi hluboko. Při tom bychom museli zasáhnout i okolní tkáň a zákonitě ji poranit. To však pedikérka nesmí , protože by porušila integritu kůže. V případě následujících zdravotních komplikací by nesla plnou zodpovědnost za překročení kompetencí. Existuje ještě tzv. medicinální způsob odstranění kuřích ok laserem. Tato činnost spadá pouze do kompetence zdravotníků, proto ji nebudu podrobně komentovat. Vidím zde však problém, který vychází z kuželovitého tvaru Clavus. Jednou z charakteristických vlastností koherentního monochromatického světla je, že světelný tok si zachovává stejný průměr tam, kde opouští těleso aplikátoru, ale také na velmi vzdálených místech světelného toku. Jde tedy o válec intenzivní energie. Tato energie v hlubších vrstvách kůže zasahuje i do tkáně, kde kuří oko není. Takové poranění vykazuje charakter spáleniny. To se může projevit v délce hojení, a také v afinitě k infekci. Laser je nesporně výborný pomocník, ale jak je vidět, nehodí se na všechno. Jsem si naprosto jistá, že při odstraňování Clavus, není nutné jakkoliv traumatizovat okolní tkáně. Stačí využít znalosti anatomické stavby a správné techniky. Nejhorší co může v tomto směru pedikérku potkat, je tzv. rozrýpané kuří oko. Často bývá zanícené. Začervenalé okolí a přítomnost hnisu jasně upozorňuje, že zde práce zodpovědné pedikérky končí. Případná snaha klientovi pomoci, je opravdu riskantní. Další řešení je v rukou chirurga, nebo traumatologa. Operační zákrok se provádí v absolutně odlišném hygienickém prostředí a tentokrát s plnou kompetencí.
Marcela Mořkovská soudní znalec pro obory manikúra, pedikúra a modelace nehtů
foto: internet
